NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Večer s podtitulom Legendy v mučiarni si nemohol nechať ujsť žiadny pravoverný stúpenec extrémnej hudby, ktorý sa v ten deň nachádzal na území Slovenskej republiky.
Okrem lokálnych „legiend“ sa ukázali aj tie reálne, s globálnym dosahom na formovanie scény v deväťdesiatych rokoch - kalifornskí DESPISE YOU.
Strategické umiestnenie Klubu ´84 umožnilo návštevu vážne širokej a pestrej fanúšikovskej vzorke. Osobne som nečakal, že sa na tak bizarnom mieste stretne také množstvo priaznivcov tejto v podstate viac ako dekádu nefunkčnej kapely (teda ak nepočítame dva roky staré splitko s AGORAPHOBIC NOSEBLEED, ktoré ju opätovne vrátilo medzi „živých“).
To, že sa DESPISE YOU dali opäť dokopy, bolo splnením mokrého sna, ale to, že táto kapela zahrá „v klube za rohom“ sa do poslednej chvíle javilo ako nereálne. Keď som uvidel z dodávky vystúpiť päticu dobre naladených hispáncov, oblečených podľa módy rokov deväťdesiatych (biele podkolienky, vysoké Nike sneakers, ošúchané potrhané rifle a hardcoreové tričká), vedel som, že dnešný večer bude z tých výnimočnejších.
A keď som si tak porovnal počet návštevníkov s rozmermi útleho klubu, uvedomil som si, že to dnes bude „o držku“.
Úvod obstarali „československí“ CONTROLLED EXISTENCE - kapela, ktorá bola na plagáte k akcii predstavená ako „budúca legenda grindviolence“.
Myslím, že medzera, ktorá vznikla po ukončení činnosti IDIOTS PARADE, je zacelená. CONTROLLED EXISTENCE totiž hrajú veľmi podobný štýl „female fronted“ grindcore s prímesami powerviolence a fastcore, ktorý znie úplne perfektne, možno ešte viac oldschoolovo a špinavšie.
Slečna a páni veľmi nezdržujú a v priebehu silnejšej štvrťhodinky v štýle „krátko – rýchlo – hlasno“ do publika natlačia s poriadnou dávkou energie vytúženú dávku lomozu.
Škoda mierne pokazeného a neprehľadného zvuku, ale to bol zrejme údel prvého vystupujúceho. CONTROLLED EXISTENCE inak zahrali bez väčších nedostatkov.
Nitrianskych ABORTION asi netreba nikomu predstavovať. Do dramaturgie večera sa táto kapela hodila zrejme najmenej a u divákov natešených na hviezdy večera zanechala skôr vlažný dojem. Leprovci to celkom vycítili a zbytočne nezdržiavali (rolu v tom zrejme zohralo aj neuveriteľné teplo v klube), odkrútili si v podstate povinnú jazdu starých songov, predstavili nový materiál zo splitiek s GRIDE a ČAD, zavtipkovali a porúčali sa.
Na ďalšiu kapelu som bol náramne zvedavý, keďže ju predchádzala povesť vynikajúceho koncertného telesa. THE PUBLIC z Čadce asi ako prví na Slovensku hrali alternatívnejšie ladený hardcore s presahmi do mnohých iných štýlov, tak populárnych na konci deväťdesiatych rokov.
V inštrumentálnych pasážach táto kapela znie ako drsnejší klon metalických noise-rockových kapiel, ktorý však vybuchuje v návaloch totálneho emotívneho šialenstva. Pestrý štýlový mix tejto nezvyčajnej kapely a kontrasty, ktorými operuje, vynikol naživo ešte lepšie.
Prechody od hypnotických pasáží v štýle ranných NEUROSIS alebo DEAD AND GONE k nadzvukovému grindu boli zvládnuté na jednotku. A v klube sa rozpútalo peklo.
Predstavte si desiatky ľudí natlačených v miestnosti veľkej asi ako vaša obývačka. Behom piatich minút sa dala teplota v miestnosti prirovnať dobre vyhriatej saune, čo ale prítomným vôbec nevadilo.
Predtým, ako mali nastúpiť DESPISE YOU, som zaujal miesto vpredu. Od prvého tónu to však bolo úplne jedno, keďže jediné, čo sa dalo registrovať, nebol výhľad, ale výživný powerviolence, chaos, zborové refrény a telá lietajúce vzduchom.
Z toho bordelu, čo sa v klube odohrával, boli prekvapené aj samotné hviezdy večera. Zrejme nikto z nich nečakal, že v takej diere na východe Európy by niekto vôbec mohol nejakých DESPISE YOU poznať. A kapela sa z drsných hardcoreových nestorov zrazu zmenila na usmievavých baránkov.
Teplota v „osemdesiatštvorke“ doslova kulminovala (už ste niekedy počas koncertu videli zrážať sa vodu na strope?) a to priamo úmerne s výberom skladieb. Najväčší úspech samozrejme zožali piesne z posledného vydaného materiálu zo splitu s ANB. Skladby ku koncu v podstate spievalo výhradne samotné publikum (populárny „Fear´s Song“ a povinná „Culpa Mia“), teda ak sa náhodou nevenovalo iným zábavkám ako napríklad crowd surfingu v stiesnenej miestnosti, ktorý pripomínal skôr snahu prebúrať sa o poschodie vyššie, keďže strop v miestnosti bol prekliate nízko.
DESPISE YOU boli z hojnej návštevy právom dojatí a odvďačili sa nám tým najlepším možným spôsobom. Vynikajúcim živelným koncertom, na ktorý zrejme nikto zo zúčastnených tak skoro nezabudne.
Foto: Michaela Grznárová
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.